Je jedno jestli vás provází krátkozrakost, dalekozrakost, astigmatismus, tupozrakost, šedý, zelený zákal, máte problémy se sítnicí, s častější únavou očí, jejich suchostí, nadměrným slzením, nebo něco jiného…
Existují 3 P, které vám můžou pomoci. Jsou to
Připustit, Přijmout a Přestat
Připustit
Existuje názor, že téměř jakékoli zhoršení vidění je nevratný proces. Tento názor byl a je tak často opakován, že jsme jej vzali za obecnou pravdu. Prostě mu věříme.
Na začátku jde o to Připustit, že můžeme tuto obecnou pravdu narušit. Tím, že Připustíme, že něco může být jinak, umožníme, aby se to začalo dít. Je to prvotní nakročení, projevená důvěra v proces, který sice neznáme, ale mohl by nás přivést k něčemu důležitému, třeba i zázračnému. Minimálně k novým možnostem.
Na začátku jde o to Připustit, že můžeme tuto obecnou pravdu narušit.
Naše tělo má úžasné regenerační schopnosti, většinou jim stojíme v cestě my sami. Už jen tím přesvědčením, že něco není možné (aniž bychom si to ověřili na vlastní kůži), si stavíme docela zásadní překážku. Někdy pro nás nepřekonatelnou. Je to škoda…
Ještě citlivější je Připustit, že se to může povést i mě. Setkávám se s tím, že klienti nemají problém Připustit, že něco funguje. Mají problém Připustit, že to bude fungovat jim. A to je ten kámen úrazu…
Tady je na místě si Připustit, že můžu být stejně tvůrčí a podílet se na svém uzdravování bez pomoci jiných, stejně jako všichni ostatní okolo mě. Tím si otevřu pomyslná vrátka. Je to čas vykročení.
V případě očí je to Připustit, že oči mají také regenerační schopnosti. Připouštíme, že se na různých úrovních můžeme zregenerovat, Připustit, že to je možné i v případě očí je důležité.
Přijmout
Jste ochotni Přijmout, že vaše vidění právě teď odpovídá celému vašemu životu? Tomu co zažíváte, prožíváte, jak reagujete, čím se trápíte, co vás těší… ?
Tohle Přijmout je obrovská výzva, která s sebou nese přebírání odpovědnosti do vlastních rukou. V ten okamžik se přestáváme spoléhat na to, že někdo ví, co je pro nás nejlepší a začínáme se rozhodovat sami.
Oči jsou skvělým zrcadlem našeho fyzického, psychického, emočního, emocionálního i duchovního stavu. Jenže tyto stavy se mění. Někdy rychleji, jindy pomaleji. Záleží na tom, v jaké fázi svého života se právě nacházíme – jestli jsme spokojení nebo frustrovaní, zdraví nebo nemocní, veselí nebo naštvaní, plní sil nebo unavení, vyčerpaní…
Nejednou mi lidé na kurzu vyprávěli, že když jsou na dovolené, vidí naprosto skvěle, na brýle si ani nevzpomenou. Po návratu jim to chvilku vydrží a pak se vše vrací do starých kolejí.
Nenutí vás to k zamyšlení „proč“?
Přestat se na sebe zlobit
Přestat se na sebe zlobit, že vidím tak, jak vidím, velmi úzce souvisí s předchozím Přijetím, že stav mých oči je právě teď takový, jaký je…
Když mluvím s klienty, není neobvyklá zlost, kterou na sebe mají, že nechali věci dojít tak daleko a nedělali něco dřív. Ta zloba a vztek jsou někdy dost silné a můžou se stát brzdou v procesu zlepšování.
Přestat se zlobit je třeba hlavně na sebe, ale i na své rodiče, děti, přátele, situace… všechno, co pokládáme za příčinu.
Protože, KDYŽ SE NA SEBE PŘESTANU ZLOBIT, že vidím jak vidím, PŘIJMU tento stav jako momentální, ale změnitelný, a PŘIPUSTÍM, že to můžu dokázat jako kdokoliv jiný a zároveň PŘIPUSTÍM, že ta změna je možná, otevřu si pro sebe obrovské nové možnosti.
Zdroj fotografie: vlastní archiv