Příběh vadného zraku

Ti, kteří se kurzu na obnovu zraku se mnou už zúčastnili ví, že jej nevedu sama. Bývá tam se mnou můj partner Štěpán. Je oporou nejen pro mne. Spolu se snažíme s nadšením a laskavostí (a někdy také potřebnou přísností) předat všem zúčastněným vše co víme v rámci svých zkušeností, nabytých znalostí a vědomostí.

To, co většinou na první pohled účastníky zaujme je, že Štěpán nosí brýle.

Jak je to možné? Vždyť vede kurzy na oči a už se jich měl zbavit… nefunguje to?

Jenže vše není tak jednoduché, jak jednoduchým se to na první pohled může zdát. Většina účastníků by už dávno byla bez brýlí, kdyby sami udělali takový pokrok, jaký má za sebou Štěpán.

Štěpán na sebe nerad upozorňuje (ostatně jako skoro každý krátkozraký, vím o čem mluvím). O to víc si vážím, že svůj příběh pro Vás sám sepsal:

„Tak chlapče, teď se ti už zrak zhoršovat nebude. Máš mínus 12 dioptrií na každém oku. Dávej si pozor na údery do hlavy a tvrdý dopady, protože bys mohl oslepnout z důvodu odchlípené sítnice,“ pravil můj oční lékař a vypustil mě do světa.

Bylo mi 19 let. Nosil jsem brýle s vědomím, že to je stav, se kterým nemůžu ani já, ani žádný lékař nic dělat.

Téměř po čtyřiceti letech jsem zjistil svůj omyl. Když překonám svou lenost, fyzickou i duševní, můžu se svým zrakem dělat zázraky.

A další bonus: když se začnu zabývat svým zrakem, dříve nebo později mě to přinutí podívat se i dovnitř. Při pohledu dovnitř jsem u sebe zjistil ještě horší vidění než při pohledu okolo sebe.

Zlepšení zraku dovnitř byla a je ještě větší jízda a dobrodružství, než snižování dioptrií. Ta mnohovrstevnatost, to ohromné množství úhlů pohledu na tisíce věcí, ty kaskády emocí při různých situacích. Ty barvy!

Jistě, není to jen o zábavě. Je to namáhavé kráčení a mnohdy neveselé. Ale nikdy mi nikdo neslíbil jenom jednoduchost a zábavu. K podívání dovnitř potřebujete ještě větší odvahu než k podívání se ven.

Ale nikdy mi nikdo neslíbil jenom jednoduchost a zábavu. K podívání dovnitř potřebujete ještě větší odvahu než k podívání se ven.

Zlepšil se mi zrak? Jistě. Měřeno optometrem: jsem na cestě k mínus 7 dioptriím. Astigmatismus zřejmě zmizel cestou. Zlepšilo se mi dívání? Ještě daleko víc! vidím tolerantněji, trpělivěji, často bez posuzování. Snadněji odpouštím (i sobě).

Úžasné, jak takový lenoch jako já, se může dostat dál na mnoha úrovních.

Nelituji této cesty? Naprosto ne. Jenom jsem mohl být pilnější a těch zázraků dokázat víc.

Nicméně není všem dnům konec. Pokračuji. Se všemi zkušenostmi efektivněji a, jakkoli to zní blbě, radostněji. Krása.

Děkuji Hance a sobě a všem, které jsem potkal na cestě za lepším zrakem, vnějším i vnitřním.

Š.V.

Praktická poznámka: čím menší oční vada, tím rychlejší náprava

Zdroj obrázků: vlastní archiv, Pexels