Psychické příčiny dalekozrakosti

Pro ty, kteří si to pletou: dalekozrakost (hyperopie/hypermetropie) znamená, že vidím dobře na dálku – jsem daleko-zraká/ý, ale na blízko to není nic moc.

Než začnete číst dál, připomínám svou velkou prosbu. Přestože v případě psychických příčin konkrétních zdravotních potíží se dají najít společné obecně platné rysy, v žádném případě je nelze plně zobecňovat a zevšeobecňovat. Opravdu se nedá říct, že když se děje A, vždy bude následovat B.

Naprosto pokaždé je třeba zohlednit osobní příběh.

Proto vše berte jako inspiraci, téma k zamyšlení. Každý z nás má svůj vlastní příběh, který navazuje na nějakou historii, zkušenosti, prožitky, vzorce chování a každý může reagovat jinak. Příčina jeho potíží může být specifická. A někdy je to detektivní práce se k ní dostat.

V článku Jak působí psychika na naše vidění? jsem téma obecně shrnula. Krátkozrakosti jsem se věnovala ve dvou článcích Psychické příčiny krátkozrakosti I. a Psychické příčiny krátkozrakosti II.

Dnes je na řadě dalekozrakost. Musím předeslat, že mnohé z psychických příčin se prolínají s vetchozrakostí (presbyopií), té se budu věnovat v dalším článku. Mnohé mají společné. Fyziologická příčina je však jiná.

Číst o příčinách zhoršeného vidění na blízko nemusí být zrovna příjemné tomu, koho tíží. Není to laskavé čtení… Nutí to nahlédnout na svou nepříjemnou, pro někoho až nepřijatelnou, stránku sebe sama. Přesto není dobré se tomu vyhýbat. Je důležité najít v sobě sílu a odvahu k nahlédnutí těchto aspektů a zamyslet se nad nimi i nad sebou samým. Protože právě v tom se nachází cesta k pomoci jak se zhoršeného vidění na blízko vyvarovat, nebo se jej postupně zbavovat.

Je důležité najít v sobě sílu a odvahu k nahlédnutí těchto aspektů a zamyslet se nad nimi i nad sebou samým.

Snížená kvalita vidění na blízko je projev, který spojujeme spíše s dospělým a přibývajícím věkem, ale můžeme se s ním setkat i u dětí.

U dětí se dá velmi zjednodušeně říct, že krátkozraké děti jsou ustrašené, dalekozraké děti jsou vzteklé. Příčinu jejich vzteku je někdy složité najít, ale většinou žádné dítě není vzteklé pro nic za nic. Proč se zlobí? Můžou za tím být různé situace v rodině, ve škole, mezi kamarády, něco se odehrálo v době těhotenství, nebo si mohlo přinést do života nějaké souvislosti v buněčné paměti… Nepodceňujme sílu dětské frustrace jen proto, že je to dítě. Může pro něj být stejně destruktivní jako pro dospělého, jestli ne víc. Určitě stojí za to zapátrat a pomoci dítěti tyto vzteklé stavy zvládat. Tím, že se naučí na různé situace reagovat jinak než vztekem, mu pomůžeme více sama sebe znát a ovládat, lépe se mu bude komunikovat s ostatními i v dospělém věku.

U dětí se dá velmi zjednodušeně říct, že krátkozraké děti jsou ustrašené, dalekozraké děti jsou vzteklé.

Přibývající věk s sebou přináší bilancování a může s ním přijít zjištění, že život a svět okolo něj není takový, jaký si přál, představoval, chtěl. Jeho vztahy nejsou tak uspokojivé, stejně tak práce, nese si ze života různé prohry, nedostatečnosti, neúspěchy, někdy i křivdy. Zdá se mu, že nevede život, jaký si zaslouží, nebo že s ním ostatní lidé nejednají slušně a to ho vyvádí z míry. Může mít pocit, že ztrácí vliv a zlobí se na sebe i na okolí. To vše může vést ke vzniku zhoršeného vidění na blízko.

Je to téma spojené s emocemi hněvu, vzteku, frustrace, nespokojenosti, zloby až agrese, a stává se, že dalekozraký ani neví, odkud pochází. Tyto projevy jsou společné dospělým i dětským dalekozrakým. I když děti k nim mají obvykle jiné důvody než dospělí.

Objevuje se snaha „odejít“ od sebe sama, od těchto nepříjemných zjištění a pocitů. Prostě svou pozornost raději věnuje ostatním než sám sobě – raději sleduje mezilidské vztahy ve filmech, seriálech, ve svém okolí, než by nahlédl na ty své. Život ostatních je vždycky zajímavější než ten jeho, pohledu na vlastní se vyhýbá. To by ho pak nutilo vnímat to nepěkné v sobě a možná nad tím i přemýšlet. Právě tomu se brání… Sám sebe by nejraději neřešil. Je snadnější kritizovat chyby a chování ostatních, díky této nevrlosti můžou někdy působit poněkud neomaleně.

Objevuje se snaha „odejít“ od sebe sama, od těchto nepříjemných zjištění a pocitů. Prostě svou pozornost raději věnuje ostatním než sám sobě – raději sleduje mezilidské vztahy ve filmech, seriálech, ve svém okolí, než by nahlédl na ty své.

Tím, že se bod nejostřejšího vidění přesouvá do dálky, tak přehlíží blízké a nejbližší situace, lidi i věci, tím má zachovanou schopnost mít přehled. Tak se také brání proti vnějšímu světu – vidím-li tě už z dálky, můžu se na tebe připravit. To může někdy vést až ke strnulosti vnímání v očekávání budoucích událostí.

Tito lidé jsou spíše orientovaní navenek, můžou mít nápadnější chování, někdy mají sklony k agresivnějšímu chování, jsou snadněji ovlivnitelní.

Mohou klást větší, až přehnaný důraz na to, jak je vidí a vnímají ostatní. Více se ztotožňují s jejich názory než se svými. Je to pro ně důležitější, než vlastní podstata kým jsou.

Mohou klást větší, až přehnaný důraz na to, jak je vidí a vnímají ostatní. Více se ztotožňují s jejich názory než se svými. Je to pro ně důležitější, než vlastní podstata kým jsou.

U dalekozrakých, a to se víc týká žen, se může projevit až přehnaná péče o své blízké. Celý život obvykle pečovaly o ostatní a na sebe zapomínaly. Mnohokrát péči ostatních ani neumí přijímat, nebo se jim do té doby nedostávala, ale jim to ani nepřišlo. Jak jde čas, péče někdy postupně dostává nádech nevyžádané péče a taky „já vím, co je pro vás nejlepší“. Pokud pro ženu není v předpokládané míře oceněná, posiluje pocit zloby z důvodu, že okolní svět je jiný, než by chtěla. Cítí se nedoceněná a dává to okolí častokrát jasně najevo, s příslušným vztekem, výčitkami.

U některých dalekozrakých se objevuje kompenzační chování – navenek se projevují až „svatouškovsky“, přehnaně laskavě, obětavě, aby skryli vlastní vinu a zastřeli zlost, kterou cítí. Možná ve svém okolí znáte někoho s tímto „přeslazeným chováním“. Tím, že v sobě potlačuje vztek a zlobu, se snaží ostatní neurazit, protože mu záleží na jejich hodnocení. Vnímání jeho hodnoty se odvíjí právě od názorů z okolí. Tím ale ještě víc posiluje, a navíc i blokuje, zlost vlastní.

Jak už jsem zmínila, příčinou může být i to, že dalekozrakého zlobí a rozčiluje podoba světa okolo něj. Dnešní doba je ukázkový příklad. Ozývá se mi mnoho klientů, kterým se za poslední dobu hodně zhoršilo vidění na blízko. Jejich představa světa, ve kterém by rádi žili, je na hony vzdálená současnosti. To v nich vyvolává takovou frustraci, vztek, že se to odráží ve fyzické rovině dalekozrakostí.

Co bych doporučila, když máte zájem ovlivnit příčiny dalekozrakosti?

Je důležité, abychom příčiny svých obav, starostí a svého vzteku znali a zdůvodnili si je.

Někdy není od věci psát si seznam všeho, co nás, případně dítě, rozčiluje, frustruje, co nám vadí a dráždí nás to. Můžou to být lidé, situace, události nebo jejich okolnosti. To všechno nás vlastně „nevytáčí“, ale vyvolává to v nás odezvu – probouzí to vzpomínky na různé situace, příhody, které třeba v daný okamžik ani neumíme zařadit.

Proto je zapotřebí pátrat po tom, co přesně nám vadí. Protože pak můžeme hledat cesty k řešení. To, co můžeme nejvíc ovlivnit a změnit jsme my sami. Když nevíme, čeho by se změna měla dotknout, je těžké začít. Odhalením příčin se otevírá cesta. Můžeme začít pracovat na změně svých reakcí na tyto situace, objevit pro sebe jiné úhly pohledu, díky kterým se omezí míra zloby a vzteku, protože situace se tím promění. Teprve pak se nám podaří přestávat se tolik zlobit.

Je zapotřebí začít se nořit do sebe sama.

Je zapotřebí začít se nořit do sebe sama. Místo toho, abychom svou pozornost věnovali okolí a tomu jak nás hodnotí, je třeba ji věnovat sobě. Dovolit si dělat pro sebe to, co jsme dříve dělali pro ostatní, dovolit si dostávat a přijímat bez pocitu viny.

Naučit se vyjadřovat své pocity, potřeby a myšlenky může být někdy pořádná výzva. Stejně jako zaměřit se na to „kým skutečně jsme“ než jak působí naše „image“ na ostatní.

Nicméně, jak už jsem uvedla na začátku, nic se nedá aplikovat na všechny. Znám krátkozraké, kteří se projevují jako extroverti a ve společnosti jsou všude vidět i slyšet. A taky znám dalekozraké, kteří si zaměřují dovnitř a zabývají se podrobnostmi, převažuje introvertní chování. Nepaušalizujme a hledejme, buďme otevření, zvědaví a ochotni ke změnám především u nás samých.

Příště Vás čeká článek o vetchozrakosti (presbyopii).

Zdroj foto: vlastní archiv