Vidím, že už tak skvěle nevidím

Proč? Co se to děje?

Vždycky je dobré vyloučit nějakou závažnou příčinu. Nejjednodušším vysvětlením pro krátkozrakost (v dálce toho moc nevidím) a dalekozrakost (na blízko to není nic moc) ve věku je okolo 40-50 let je únava, zlenivění očí, nedostatečná práce čočky a oka vůbec v důsledku špatného používání očí atd.  Nejen my, ale i naše oči jsou „přepracované“ a neodpočívají.

Jako děti se rodíme s menšíma očima, které se vyvíjejí a rostou zhruba do 6 až 7 let, vývoj je ukončen asi kolem 18. Menší oko znamená, že malé děti vidí hůř na blízko – jsou přirozeně dalekozraké. Díky tomu, že oko – oční čočka je v dětství skvěle pružná, dokáže tuto nedostatečnost vyrovnávat asi až do 10 dioptrií.

Může se stát, že ani po 6. -7. roce „nedoroste“ oko do ideální velikosti pro ostré zobrazování obrazu na sítnici a zůstává dalekozraké. Nemusí to být vůbec zřejmé, protože díky pružnosti čočky je stále schopné dorovnávat ostrost vidění.

Oko může ale i „přerůst“, tedy být delší. To způsobí horší zaostřování do dálky – krátkozrakost. Ani tu nemusíme zjistit, oko ji obvykle dorovnává.

Tento proces nadměrného růstu je podpořen nepřiměřenou námahou pro dětské oko. Kolem 6. roku dítě nastupuje obvykle do školy. Jeho oči nemusí být ještě připraveny na námahu, kterou pro něj přináší časté a dlouhodobé zaostřování na blízko – čtení, psaní, pohled do monitoru, počítače, tabletu, mobilu…

Není výjimkou vidět daleko menší děti sledovat tyto technické vymoženosti docela dlouhou dobu. Rodiče si vůbec neuvědomují, jak můžou očím svých dětí uškodit.

U elektronických zařízení hraje roli to, že písmenka jsou složená z pixelů, malých bodů, které blikají. Číst takový text je pro naše oči obrovská námaha, která se stupňuje kombinací s krátkou vzdáleností. Tohle skryté napětí si obvykle vůbec neuvědomujeme. U písmenek na papíře je to lepší – kontury jsou jasné, ostré, neměnné. Přesto bych se, zvláště u malých dětí, přimlouvala za texty s větším písmem, abychom předcházeli únavě jejich očí (a spíše v té tištěné formě, než na elektronické obrazovce) a pouze po chvilkách. Pak jim dopřát spoustu pohybu venku.

Protože denní světlo je další z významných vlivů pro naše oči a vidění vůbec. Oči potřebují přirozené denní světlo, celé jeho barevné spektrum, tedy být venku, ne dívat se přes sklo okna. Měli bychom si jej užívat nejméně 2 hodiny denně, děti daleko víc. Při horších světelných podmínkách si lidé mnohem více stěžují na horší vidění, to platí třeba o zimě.

Možná nevíte, že oči společně s mozkem spotřebovávají celou 1/4 veškeré naší výživy. Jenže když jsou svaly v očích v napětí, můžou omezovat cévní zásobení očí. Nejenže jsou oči extrémně namáhané pohledem na krátkou vzdálenost, ale chybí jim zároveň i výživa.

To vše se projeví ještě rychlejším zhoršováním vidění.

Takže, abych to shrnula, může se stát, že naše oko je díky vývoji buď menší, nebo větší než je ideální velikost pro správné zobrazování obrazu na sítnici. V dětství to naše oči dokáží dorovnávat, ale později už najednou ne.

V tu chvíli se nám „začne“ vidění zhoršovat. 

Ale můžeme mít oči „veliké tak akorát“ a stejně se díky jejich přetěžování začne vidění zhoršovat.

Obvykle se zhoršení objeví kolem 40.-50. roku, ale v poslední době i dříve. Oči už prostě nedokážou kompenzovat případné nesrovnalosti velikosti oční koule.

V případě, že naše oční koule je veliká „tak akorát“ a přesto se objevuje zhoršené vidění na blízko, případně i na dálku, souvisí toto zhoršení se ztrátou pružnosti oka. Ztráta pružnosti čočky se odrazí v nedokonalé akomodaci – zaostřování na příslušné vzdálenosti. Pak nám je sdělena diagnoza stařecké vetchozrakosti, kterou v tomto věku velmi neradi slyšíme.

Za ni můžeme poděkovat stále většímu přetěžování očí na krátkou vzdálenost na počítači a spol., dlouhodobému pobytu v uměle osvětlených místnostech, klimatizaci atd. Ze začátku vidíme hůř jen když jsme unavení, ve stresu, za špatných světelných podmínek. Pokud nic nepodnikneme pro nápravu, časem to může být horší a vidění se stane čím dál míň ostré a jasné. Můžeme zhoršení předejít, ale musíme pro to něco udělat. Samo se to nestane.

Řešení? Nejběžnějším jsou brýle. Po nich saháme nejčastěji, protože je to nejjednodušší a kromě peněz nás to nic dalšího nestojí. Jenže z mého pohledu není tohle řešení právě ideální. Proč? Protože „nenahodí zpět“ správnou funkci očí. Protože podporují lenost očí a přinášejí pro oči další skryté napětí. Podrobněji jsem se tomu věnovala v článku Nosit nebo nenosit brýle?

Nejlepším řešením je dopřát očím dostatečný pohyb, odpočinek a volnost, aby se uvolnily a zregenerovaly. 

Americký lékař William Horatio Bates (1861-1931) je považován za zakladatele metody obnovy zraku. Tento lékař a vědec zjistil, a svou celoživotní prací ověřil, že okohybné svaly dokáží svou prací nahradit práci čočky. To díky tomu, že dokáží změnit tvar oka a obraz se opět zobrazuje v ohnisku na sítnici. Svou roli hrají i další aspekty, ale k tomu není tento článek určen. Bylo období, kdy tento proces býval popsán i ve skriptech mediků, ale to už je dávno pryč. To bylo začátkem minulého století.

Správnou funkci očí stačí zpátky „nahodit“ a všechno je zase OK.

Možná si říkáte: „Kdyby to fungovalo, dělali by to všichni a doktoři by to doporučovali.“  Ale nedělají to všichni, protože tato metoda od nás vyžaduje práci, čas a aktivní přístup. Lékaři se to už dávno neučí, pokud o těchto postupech vůbec něco ví, nepovažují je za věrohodné.

Je mnoho těch, kterým metoda založená na poznatcích dr. Batese a jeho dalších žáků pomohla. Patří k nim i většina absolventů mých kurzů. Jak oni vnímají úspěšnost metody si můžete přečíst v ohlasech. Práci okohybných svalů lze relativně snadno nastartovat. Zregenerovat oči je v našich silách. 

Velmi důležitá je také psychika a pan Bates velmi dbal a upozorňoval, že je třeba pracovat i s ní. Díky aktivaci očí se zharmonizuje práce okohybných svalů, uvolní se napětí v očích, zlepší se krevní zásobení i inervace očí, obnoví se propojení oči-mozek. V důsledku toho všeho se začnou vytrácet problémy s viděním, ale i další jako je slzení, nebo naopak nadměrná suchost očí, pálení, řezání, světloplachost, zlepší se periferní vidění…

Jak si pomoci při únavě očí jsem popsala v miniseriálku článků Nechejme oči odpočinout, věnovaném mrkání, palmingu a doplňkovým metodám. Mnoho rad najdete také v e-booku zdarma.

Postupy k nastartování práce okohybných svalů a dalších funkcí očí učím na svých kurzech na obnovu zraku. Jsou pobytové (6 dnů/5 nocí) a je to velmi opodstatněné, protože právě díky delší době věnované aktivní, intenzivní a cílené práci s očima se projeví změny.

Kouzlo spočívá v tom, abyste se svým očím věnovali. Je výborné jim na začátku dopřát aktivní restart, a právě k tomu můj kurz slouží.

Přeji vám ostrý a jasný zrak po dlouhá léta.

Zdroj obrázků: Pexels, vlastní archiv