Psychické příčiny krátkozrakosti II.

Pokračování článku Psychické příčiny krátkozrakosti I.

Pro ty, kteří si to pletou opakuji: krátkozrakost (myopie) znamená, že vidím dobře na blízko – jsem krátko-zraká/ý, ale na dálku to není nic moc .

Než začnete číst dál, připomínám svou velkou prosbu. Přestože v případě psychických příčin konkrétních zdravotních potíží se dají najít společné obecně platné rysy, v žádném případě je nelze plně zobecňovat a zevšeobecňovat. Opravdu se nedá říct, že když se děje A, vždy bude následovat B.

Naprosto pokaždé je třeba zohlednit osobní příběh.

Proto vše berte jako inspiraci, téma k zamyšlení. Každý z nás má svůj vlastní příběh, který navazuje na nějakou historii, zkušenosti, prožitky, vzorce chování a každý může reagovat jinak. Příčina jeho potíží může být specifická. A někdy je to detektivní práce se k ní dostat.

V článku Jak působí psychika na naše vidění? jsem téma obecně shrnula. Dnes navazuji na článek Psychické příčiny krátkozrakosti I. a pokračuji s tématem krátkozrakosti podrobněji.

V souvislosti s krátkozrakostí je k zamyšlení také téma vizuálního oddělení, kdy buď nechceme/nemůžeme někoho vidět nebo je nám to znemožněno, přestože bychom jej viděli rádi. I strach z toho, že už někoho nebudu moci nebo smět vidět je traumatizující (jedná se o osoby nebo zvířata, ne věci). Nehledě na to, že aktuální situace může připomenout situaci minulou a oživit „koleje“, kdysi přijaté vzorce chování adekvátní dané situaci.

Současná separace dětí z dětských kolektivů (škola, kroužky), kdy se nemůžou vidět s kamarády, se kterými si rozumí, s oblíbenými učiteli, trenéry je velmi zásadní. Už to trvá příliš dlouho…

Dětem chybí sdílení, společné prožívání, cítí osamělost a vydělenost. Také online výuka vytváří v dětech pocity nejistoty, strachů a obav, které mohou ke vzniku nebo posílení krátkozrakosti přispívat. Děti si mohou být nejisté jestli ji dostatečně zvládají, jestli jsou dost dobré. To platí hlavně u ctižádostivých dětí nebo dětí se ctižádostivými rodiči. Zároveň se vše může vázat na strach, jestli budou stačit až se vrátí běžná výuka, jestli uspějí, jestli jejich „hodnota“ neklesne. To bývá posilováno tlakem a ambicemi rodičů, kteří na děti tlačí a ne vždy reálně vidí možnosti dětí.

Nemluvě o dlouhodobém namáhání očí prací u počítače, kdy jsou oči přetěžovány dlouhodobým zaměřováním se na krátkou vzdálenost. Skrytý stres spojený se čtením textu na obrazovkách počítačů vše ještě posiluje. O nedostatku pohybu a přirozeného denního světla jsem se už zmínila v předchozím dílu.

Podobně to platí i u dospělých. Nedostatek sociálního kontaktu je obecně považován za velmi frustrující. Izolace od zbytku rodiny, prarodičů, kolegů, kamarádů, lidí obecně a nedostatek zážitků/emocí s tím spojených může způsobovat hluboká traumata. Zvláště v případě, kdy mají mezi sebou pevné vazby.

Dalším tématem souvisejícím se vznikem nebo posílením krátkozrakosti je stěhování. Obecně je pro děti stěhování velmi traumatizující a mírou stresu může odpovídat úmrtí v rodině (což může být také spouštěcí bod pro krátkozrakost, ať už jde o úmrtí blízkého člověka nebo třeba zvířecího mazlíčka = ztráta vizuálního kontaktu). Přestěhování s sebou nese oddělení od kamarádů, oblíbených míst, školy, učitele… a na novém místě se naopak musí zařadit do nového kolektivu, zvykat si na nová místa. To vše může vést k tomu, že se dítě víc a víc uzavírá a hledá pro sebe bezpečný prostor.

To vše může vést k tomu, že se dítě víc a víc uzavírá a hledá pro sebe bezpečný prostor.

Přestěhovat se ale může také nejlepší kamarád a najednou si dítě připadá osamělé, chvíli může trvat než si najde nového kamaráda. Pocit ztráty, vizuálního oddělení může pociťovat velmi dlouho. Může odejít oblíbený učitel a s novým má dítě třeba složitý vztah, nemůže si k němu najít cestu.

Hádky, rozepře mezi rodiči nebo rozvod bývají také velmi častým spouštěčem pro rozvoj krátkozrakosti. Sami si dokážete představit, co všechno tyto situace pro děti obnáší a s čím se musí vyrovnat.

Pocity pocit odlišnosti od ostatních, ať už je to ve vzhledu, zájmech, nebo u dětí ze slabších sociálních vrstev, které se odlišují oblečením, pachem… jsou opět kritické situace, se kterými se dítě těžko vyrovnává. Podobně jako s tělesným handicapem, který spouští pocity odlišnosti, vydělenosti a osamocení.

Napadají vás další témata spojená se strachy a obavami? Ano, není v mých možnostech vypsat je tady všechna. Ale jakákoliv situace související s popsanými pocity, emocemi, situacemi… může být spouštěčem nebo „posilovačem“ krátkozrakosti.

Proč tedy nejsou krátkozrací úplně všichni?… může vám hlavou běžet myšlenka. Vždyť některé ze situací jsme prožívali nebo prožíváme téměř všichni.

Protože jsme každý jiný, každý reagujeme podle svého osobního „nejslabšího článku řetězu“. Někdo na tyto situace může reagovat problémy se žaludkem, trávením, někoho bolí záda, jiný má narušenou funkci štítné žlázy. Ale to by byly zase jiné kapitoly.

Mně jde o to nastínit vám zrcadlo situací, které jsou spojeny s krátkozrakostí. Na vás je zamyslet se a uvážit, zda se to týká také vás.

Co bych doporučila, když máte zájem ovlivnit příčiny krátkozrakosti u sebe nebo u svého dítěte?

Možná, že některé ze zmiňovaných témat ve vás vyvolává nějakou reakci, od odmítání, odporu až po slzy smutku nebo přitakávání, že to by mohlo být ono.

Pravděpodobně ve vás dané téma nějakým způsobem rezonuje a něco vám zrcadlí. I když vám to nemusí být příjemné, zkuste o tom popřemýšlet. Jaké emoce se s tím pojí, jaké vzpomínky vám vytanou, co u nich prožíváte, jak se cítíte… Tady je ten bod, kde můžete začít téma zpracovávat a současně tak i uvolňovat bloky související s krátkozrakostí.

Tady je ten bod, kde můžete začít téma zpracovávat a současně tak i uvolňovat bloky související s krátkozrakostí.

Zamyslete se také nad tím, v jakých dalších situacích cítíte vy nebo vaše dítě nejistotu, obavy a strach. Jaké je vaše obvyklé jednání a reakce? Co chcete nebo nechcete vidět, čemu se váš pohled vyhýbá nebo naopak, co byste viděli moc rádi. Proč tomu tak je? K jakým situacím z minulosti se to váže? Co jste tehdy prožívali? Jaké jsou společné rysy?

Následně je třeba především hledat cesty ke změně. Pokud zůstaneme stejní a změny neuděláme, nic se v našem životě nezmění. Stále nás bude trápit to, co nás trápilo. Velmi hluboce zde platí citát od Einstaina:

Nemůžeme vyřešit problém ze stejné úrovně vědomí, na které byl vytvořen.

Můžeme zůstat oběťmi svých emocí nebo nad nimi můžeme postupně převzít vládu a sami si řídit, jestli nás strach, obavy, frustrace, nejistoty… ovládnou a budou dál směrovat náš život. Máme na vybranou.

Pokud na to vše nahlédneme a roztřídíme si, které situace ovlivnit můžeme, které ne, máme možnost udělat změny. K situaci, kterou ovlivnit nemůžeme, můžeme změnit svůj přístup. Jestliže se nám to podaří, nebude nás už tolik rozhazovat a uvádět do nejistot.

Pomáhá uvědomit si, že už nejsme malé děti a máme spoustu zkušeností. Jako děti jsme si neporadili s nějakou situací? Dnes už je to jinak. Jsme zralejší, máme kus života za sebou. Můžeme navázat na své zkušenosti, prožitky, různé postupy a řešení a v klidu se na sebe spolehnout. Jsme sebejistější a svou sebejistotu je velmi dobré dál posilovat. Už víme, že se nemusíme rozhodovat na základě strachu a obav.

U dětí bych doporučila nepodceňovat a neznevažovat strachy a obavy, které děti projevují. Naopak, pomoci jim najít cestu k řešení, aby věděly, že příště si s podobnou situací už budou umět poradit samy. Budou si daleko jistější.

Dítě potřebuje vědět, že se umí za sebe postavit samo.

Není cestou řešit problémy za ně. Dítě potřebuje vědět, že se umí za sebe postavit samo, že samo umí najít řešení. Díky důvěře, kterou si vybuduje, se na vás snáze obrátí příště, když nastane podobná situace. Nebo už si bude umět poradit samo.

Tak z dítěte vyroste sebejistější dospělý, kterého přicházející problémy jen tak nerozhodí, ale bude z nich hledat cestu ven a také nová řešení. Bude to umět. To jej bude dál posilovat a na své cestě životem může zrát a moudřet. A nebude muset na sebe nabalovat rysy chování, které by jej mohly zavést ke krátkozrakosti, jejímu posilování nebo jinému zdravotnímu problému.

Určitě doporučuji současně s hledáním psychických příčin podpořit oči cvičením a relaxačními postupy. Je mnoho postupů díky nimž se oči mohou zregenerovat, obnovit svou funkci a průběžně relaxovat. To všechno učím své klienty na kurzech – ať už to jsou pobytové kurzy, individuální práce nebo online konzultace.

Příště psychické příčiny dalekozrakosti.

Zdroj foto: samphotostock